Jahodový stromek je jenom jeden Jahodový stromek, který bývá označován jako planika, Arbutus unedo, je středomořský keř, který roste od pobřeží Atlanského oceánů až k Černému moři. Dorůstá 2 metrů, vzácně časem i v menší stromek, je neopadavý, listy jsou stálezelené a kožovité. [[nid:5743869]] Tropický keř Psidium cattleianum, druh kvajávy, se s jahodovým stromkem často zaměňuje. Patrně proto, že nemá české jméno a sdílí je s kvajavou. Pochází z pobřežních oblastí Brazílie. Roste obvykle jako 2m keř, v zástinu ale i mnohem větší. Podobně jako planika má stejně velké kožovité listy, které ale nemají pilovitý okraj. Kvete podobně jako myrta velkými květy s množstvím tyčinek. Velmi brzy dozrává velké množství červených plodů velikosti třešně. Plody velmi intenzivně voní po jahodách a mají lahodnou sladkokyselou chuť. Lze je konzumovat a libovolně zpracovávat. [[nid:5743875]] Kdy nám začíná kvést jahodový stromek Kvete přes zimu až do jara bílými konvalinkovými květy v hroznech a poté se pomalu tvoří zprvu drobné a zelené, koncem podzimu však postupně žluté a poté červené plody velikosti velké třešně. Povrch plodů je pravidelně bradavičnatý a vypadají velmi ozdobně. Vydrží na rostlině velmi dlouho. Uvnitř je červená jedlá dužina a malé množství droubounkých semen. Plody jsou jedlé a chutné, přesto mírně moučnaté. Jak planiku pěstujeme V nádobě, kterou přenášíme na zimu do sklepa či na chladnou chodbu. Je velmi nenáročná a ozdobná jak svými listy, květy, zejména ale plody. Roste pomalu a snáší letní horka i na rozpálené terase. V teplejších oblastech přežívá celoročně venku a občas i plodí, vhodný je alespoň lehounký kryt na zimu, např. netkaná textilie. Zvláštností je i druhový název unedo, odvozený z latinského uno edo čili sním jen jednu. Odkazuje na to, že přes velké množství cukrů se plody spíše zpracovávají do marmelády i pálenky, než že se pojídají syrové. Velké množství květů je zdrojem nektaru pro včely, celá rostlina je léčivá, používá se zejména k posílení ledvin. 

Co je na 4 sýrové burgry potřeba 4 bulky na burger 4 asi 1 cm tenké plátky měkkého italského sýra giuncata 60 g tvrdého sýra Gran Moravia nebo jiného sýra typu grana rukola (podle chuti) mletý černý pepř čerstvá citronová šťáva panenský olivový olej rajčatové pesto Jak při přípravě sýrových burgrů postupovat Troubu rozehřejte na 180 °C. Plech vyložte pečicím papírem a nastrouhejte na něj na jemném struhadle 4 hromádky tvrdého sýra Gran Moravia. Pečte 5–10 minut dozlatova. Sýrové chipsy nechte vychladnout. Bulky rozkrojte a z vnitřní strany nasucho opečte. Na spodní půlku rozetřete rajčatové pesto. Plátky giuncaty osušte papírovou utěrkou a na nepřilnavé grilovací pánvi opékejte z každé strany asi 1 minutu. Můžete opepřit. Rukolu pokapejte citronem a olivovým olejem. Na půlku s pestem položte plátek ogrilované giuncaty, na něj rukolu a nakonec chips z tvrdého sýra. Přiklopte horní částí bulky a podávejte. [[nid:5743786]] Prima tip: sýry měkké a tvrdé Měkké sýry jsou obvykle málo zralé nebo nezralé, protože k dozrání sýru dochází během několika málo dní. Do této kategorie se řadí krémové sýry jako mascarpone či giuncata, které mají pro vysoký obsah vody polotekutou jemnou konzistenci a patří k nejlépe stravitelným sýrům. Tento druh sýrů nejlépe vyjadřuje chuť a vůni čerstvého mléka a má zpravidla velmi krátkou trvanlivost. I když se pro použití jako ingredience do pokrmů samozřejmě nejlépe hodí neochucené čerstvé sýry, pro přímou konzumaci jsou skvělé i s různými vhodně zvolenými přísadami, jako je například giuncata s rukolou nebo olivami. [[nid:5743789]] Tvrdé sýry nebo také dlouho zrající sýry vyžadují i mnoho měsíců (či dokonce let) zrání. Obsah vody v nich je relativně nízký, obvykle mezi 30 % a 40 %. Do této rodiny patří např.  sýry typu grana, jako jsou Grana Padano, Parmigiano Reggiano a Gran Moravia. Tyto sýry jsou charakteristické mnohostranností, dlouhou trvanlivostí a typickým tvrdým těstem. Jedná se o jednen z nejstarobylejších druhů sýra. [[nid:5743792]]

Popenec obecný, dříve břečťanolistý (Glechoma hederacea) roste takřka všude – na loukách, v křovinách, na kraji lesa, podél cest nebo na neposekaných zahradách. Tato vytrvalá plazivá bylina s drobnými modrofialovými kvítky a srdčitými lístky dosahuje výšky kolem 25 cm. Nať i s kvítky se sbírají v době od dubna do června. Mladé lístky do kuchyně se trhají hned, jak se na jaře objeví, protože tehdy mají nejvýraznější chuť. [[nid:4950886]] Popenec jako léčivka řeší problémy s únavou, trávením i kašlem Popenec obecný obsahuje množství silic, hořčin, tříslovin, stopových prvků a vitaminy A a C. Bylina má hojivé, dezinfekční i močopudné účinky, doporučuje se užívat lidem se sníženou žaludeční kyselostí a nedostatečnou tvorbou žluči. Díky blahodárným vonným silicím pomáhá při poruchách trávení a nadýmání. Popenec podporuje látkovou výměnu, využívá se do bylinných směsí proti jarní únavě nebo do detoxikačních kúr. Účinně působí proti zánětům horních cest dýchacích, protože se podílí na rozpouštění hlenů, osvědčil se i při chronické bronchitidě. Obklady, koupele a masti pomáhají zacelit špatně se hojící rány, tlumí záněty kůže i svědění při alergických vyrážkách a ekzémech, pomáhá při křečových žilách. [[nid:4950883]] Nálev proti únavě a nadýmání Vlažný nálev z popence vypijte třikrát denně po jídle: 1 lžičku byliny zalijte 200 ml vroucí vody, nechte 10 minut vyluhovat, sceďte. Med z popence  proti kašli Med proti kašli užívejte 1 lžíci čtyřikrát denně: 40–50 g sušené popencové natě zalijte 1 l vody, nechte přejít varem, pak 15–20 minut vyluhovat a sceďte. Přidejte stejné množství medu a zahřívejte, až se vše spojí. Uchovávejte na chladném a tmavém místě. [[nid:4950880]] Popenec ve velikonoční nádivce Popenec je výborné zelené koření, jeho mírně pikantní kořenitá chuť se dá tak trochu přirovnat k bazalce. Konzumuje se buď čerstvá, najemno nasekaná nať, nebo se usuší a pak nadrtí na prášek, který se používá podobně jako majoránka – sušený popenec se hodí na dochucení do dušených a zapečených zeleninových, luštěninových i masových jídel a do bramboráků. Kořenit s ním můžete všechny slané pokrmy. Čerstvé jarní lístky už staletí patří především spolu s mladými kopřivami a dalšími bylinkami do velikonoční nádivky, do jarních polévek, omelet, bylinkových másel, pomazánek a salátů nebo prostě jen tak na chleba s máslem nebo sádlem. [[nid:4950874]]

1. Koupelnový nábytek zavěsit, nebo postavit? Koupelnový nábytek si můžete pořídit jak v závěsném, tak v samostojném provedení, takže podle čeho vybírat? Základní rozdíl mezi oběma řešeními napadne každého – závěsné skříňky se kotví do zdi, zatímco ty samostojné stojí na vlastních nohách. Volba mezi těmito variantami však rozhodně není záležitostí jen formy instalace. Je důležité myslet hned na několik zásadních faktů. Prvním z nich je například velikost samotné koupelny. Do těch menších je lepší závěsný nábytek, protože působí odlehčenějším dojmem a volný prostor pod skříňkou koupelnu opticky zvětšuje. „Dalším důležitým faktem, který mějte na paměti, je vlastní montáž skříněk, říká ing. Petr Blažek ze společnosti Dřevojas a pokračuje: „U závěsných skříněk je třeba řešit pevnost a sílu příčky, do které nábytek budete kotvit. Zděná či betonová příčka skříňky lehce unesou, ale sádrokartonovou je před kotvením nábytku potřeba vyztužit například železnou traverzou nebo dřevěným rámem. Pokud tak neučiníte, riskujete, že vám skříňka doslova spadne na hlavu. U volně stojícího nábytku takové stavební práce odpadají, i když i skříňky na nožičkách je v některých případech nutné kotvit.“ Hlavně v momentě, kdy jsou skříně hodně vysoké a slouží k ukládání rozměrnějších předmětů. V neposlední řadě pak také myslete na praktičnost. Například podlaha v koupelně se v případě závěsných skříněk snadněji udržuje v čistotě, než je tomu u volně stojícího nábytku s nožičkami. [[nid:5742232]] 2. Vezměte si na pomoc Marcella Máte-li stěny v koupelně řádně vyztuženy, je na čase se pustit do samotného ukotvení skříněk. Ty se většinou kotví za pomoci klasické hmoždinky a vrutu, popřípadě speciálního druhu hmoždinky určené pro sádrokartonové příčky. Ale jak je všechny srovnat do roviny, aby pověšené skříňky byly v jedné linii? Právě proto je tu Marcell! Jedná se o patentovaný montážní prvek pro jednoduché a rovné montáže skříní, galerek a zrcadel všech velikostí. Zvlášť vhodný je pro tvrdé povrchy, jakými jsou obklady nebo beton. Jeho nosnost pak dosahuje až 50 kg. Marcell má tvar jehlanu s vyztuženými žebry a otvorem pro upevňovací šroub, který ve spojení s montážní lištou spolehlivě zavěsí nábytek. A dokáže vyrovnat i nerovnosti – a to až o rozdílu 6 mm. [[nid:5742235]] 3. Ztracenou spárou proti vlhkosti i teplu Chcete, aby nábytková dvířka v koupelně dobře vypadala a zároveň v náročném vlhkém prostředí co nejdéle vydržela? Tak vybírejte dvířka, jejichž hrany jsou olepeny pomocí technologie PUR a vyznačují se tzv. ztracenou spárou. „Při olepení hran pomocí technologie PUR je potřeba daleko méně lepidla než u jiných způsobů olepení. Vzniklá spára mezi hranou a čelní plochou dvířek je tak téměř neviditelná, a tak se nezanáší nečistotami a zároveň efektivně brání průniku vlhkosti do vnitřku dvířek,“ říká Martin Dusík ze společnosti Trachea. A která nábytková dvířka a materiály se mohou pyšnit ztracenou spárou? Moderní dvířka T.acrylic s akrylátovým povrchem, novinkový materiál Fenixx, který díky nanočásticím na povrchu vyniká jedním z nejhlubších matů i vysokou odolností vůči mechanickému poškození, nebo věrná a praktická imitace lesklého i matného lakovaného skla v podobě materiálu Glaxx. [[nid:5742241]] 4. Se strháváním ochranné fólie počkejte Probíhající montážní práce mohou představovat pro povrchy koupelnových dvířek hrozbu – neopatrný montážník si položí na váš zbrusu nový nábytek nářadí a nepěkné rýhy a škrábance jsou na světě. Jak tomu předcházet? „Kvalitní výrobce opatřuje lesklý povrch nábytkových dvířek ochrannou fólií, která by měla být stržena v bezprašném prostředí až po kompletní montáži dvířek. Se zvýšenou opatrností se však chovejte k novému povrchu i po odstranění ochranné fólie. Akrylátová dvířka je vhodné ošetřit antistatickým Prontem, které akrylát vytvrdí. Fóliovaná dvířka speciální ošetření nevyžadují, ale je dobré je alespoň první čtyři týdny nečistit, aby nedošlo k poškození jejich povrchu,“ radí Milan Dusík. Kupujte proto jen nábytková dvířka s ochrannou fólií a nedovolte řemeslníkům, aby ji strhli dříve než po dokončení montáže! [[nid:5742244]]

Co budete potřebovat na nerozbitná vajíčka vyfouknutá vajíčka papírové kapesníčky nůžky disperzní tekuté lepidlo špejle štětec kelímek s vodou [[nid:5738119]] Jak budeme postupovat při výrobě nerozbitných vajíček 1. krok: nastříhejte kapesníčky Obyčejné papírové kapesníčky nebo ubrousky nastříhejte na menší čtverce a oddělte od sebe jednotlivé vrstvy. [[nid:5738122]] 2. krok: natřete vajíčko lepidlem Vyfouknuté vajíčko si navlékněte na špejli a celé potřete disperzním tekutým lepidlem. [[nid:5738125]] 3. krok: pokládejte čtverce Po celé ploše vajíčka pokládejte papírové čtverce a potírejte je lepidlem. Po zaschnutí lepidlo zprůhlední a částečně i papírové kapesníčky. Vznikne mramorovaný vzhled vajíčka, které pak můžete pomalovat akrylovými barvami nebo barvami temperovými, které ale vyžadují ještě přestříkání bezbarvým lakem. Na dekorace v přírodním stylu však můžete použít i vajíčka nemalovaná. [[nid:5738128]]

Upcyklovaná nebo též reliéfní mozaika je technika, jejímž základním prvkem je využití porcelánových nebo keramických šálků, pokliček, talířů či konviček. Většina materiálu pochází z antiků, bazarů, starožitnicví nebo jsou prostě rozbité. Je dobré se vyhnout symetrii a naopak nahodile jednotlivé kusy propojovat a kombinovat. Mozaiku přizpůsobíme podle toho, kde nám bude sloužit, jestli v koupelně, kuchyni nebo chodbě. [[nid:5732002]] Porcelán lze použít nejen rozbitý, nepohrdneme ani tím s drobnými vadami na kráse. Tato technika je určitě pracnější než klasická keramická mozaika, jelikož se pracuje 3D. Mozaikou lze dekorovat rám kolem zrcadla, obraz, květináč nebo taky na zeď. Jak budeme postupovat při tvorbě mozaiky Nejdříve dřevo a kov před lepením obrousíme smirkovým papírem. Na dřevo nebo perlinku přilepíme vysokopevnostním lepidlem jednotlivé kusy, které lze štípat a upravovat do dalších tvarů pomocí mozaikářských kleští, a poté vyplníme střípky keramickým obkladem. [[nid:5732008]] Stejně jako u běžné keramické mozaiky vše nyní necháme ztuhnout, ideálně přes noc. Nejprve ale vyspárujeme pomocí dlátka. Spárovací hmota by měla mít konzistenci bramborové kaše, v návodu jsou poměry. Velikost spár by měla být 3–10 mm. Při větší vzdálenosti má spárovačka tendenci praskat. Nakonec vyleštíme houbičkou. Pokud předměty chceme umístit ven, musíme použít exteriérové lepidlo i spárovačku. Déšť a vítr mozaice nevadí, nic nezkazíme impregnací. [[nid:5732011]]